Rukopis básně nazvané XVIII z čistopisu Radosti života

Rukopis často citované básně Františka Gellnera pochází z jeho druhé sbírky Radosti života, vydané v roce 1903, kdy mu bylo 22 let. O jedenáct let později, v prvních dnech 1. světové války v rámci všeobecné mobilizace narukoval k pluku do rodné Mladé Boleslavi. V srpnu se jeho jednotka přesunula směrem na haličskou frontu. 15. září poslal František polní poštou poslední lístek rodině. O jeho dalším osudu nejsou dodnes žádné zprávy. Rodina po něm pátrala ještě po válce. O tom svědčí dochované dopisnice Červeného kříže z různých míst Evropy a Ruska, ve kterých rodičům oznamují, že jejich syn není v oficiálních seznamech zajatých, raněných a padlých. František tak nedlouho po dovršení Kristových let dostál poslední sloce své básně nazvané XVIII „Nejlépe bylo by vzdálit se a nikdy se nevrátit, svým bližním a nejbližším ztratit se a sám sobě se ztratit“.

● Dorota Lábusová