Smrt Orfeova

Jeden z nejvýznamnějších umělců české meziválečné avantgardy, člen uměleckého sdružení Devětsil a Skupiny surrealistů v ČSR Jindřich Štyrský (1899–1942) ve svém díle Smrt Orfeova interpretuje téma konečnosti lidského bytí a posmrtného života. Mýtus o Orfeovi a fascinace smrtí prostupuje větší částí Štyrského výtvarného i literárního díla. Melancholický aspekt malby na pomezí surrealismu a nového stylu artificialismu, který Štyrský koncipoval spolu s imaginativní malířkou Toyen, založený na asociativní a evokativní hodnotě abstraktní barevné struktury, předznamenává samotnou autorovu závěrečnou etapu. Orfeova smrt je zde vyjádřena v podobě dvou objektů u skály. První z nich připomíná černý kámen, evokující dílo Constantina Brancusiho, rumunského sochaře působícího ve Francii, jenž se inspiroval lidskými hlavami, zvláště pak skulptury Spící múza z roku 1910 či Socha pro nevidomé, která vznikla o šest let později. Druhý objekt v podobě krystalu s rozmanitou sytou barevností připomíná oděv Harlekýna. Konceptem a provedením chtěl Jindřich Štyrský pravděpodobně vytvořit avantgardní paralelu k symbolistnímu obrazu Odilona Redona z roku 1903, kde zobrazuje scénu, na níž je hlava Orfea s lyrou, která je omývána mořskými proudy u ostrova Lesbos. Štyrského obraz původně náležel do majetku básníka a překladatele Jindřicha Hořejšího, jehož fond se nachází v majetku Památníku národního písemnictví.

● Barbora Vlášková