Cyklus Pozdě k ránu, Měl něhu jejich kroků

Dílo Františka Koblihy (1877–1962), představitele druhé symbolistní generace, patří k nejobsáhlejším autorským konvolutům v uměleckých sbírkách PNP. Po nesmělých tvůrčích začátcích na sebe Kobliha upozornil při první výstavě uměleckého sdružení SURSUM v roce 1910, kde vystavil 19 dřevorytů na motivy básnické sbírky Karla Hlaváčka Pozdě k ránu. Nečekaně kladné přijetí jeho celého cyklu mu otevřelo cestu ke spolupráci s časopisem Moderní revue, s nímž intenzivně spolupracoval až do jeho zániku v roce 1925. V Moderní revue se záhy etabloval jako pokračovatel grafického díla předčasně zesnulého Karla Hlaváčka. Koblihův cyklus Pozdě k ránu se nepokouší být pouhou ilustrací k Hlaváčkově poezii. Spíše předkládá divákovi vlastní výtvarně vyjádřený dojem, náladu, které v něm poezie vyvolala. Je proto samostatnou a soběstačnou výtvarnou parafrází celkové atmosféry básně, či jen jednoho vybraného básníkova verše. Stejně jako Hlaváček využívá časté opakování slov pro monotematické ladění svých básní, využívá Kobliha jemné horizontální šrafování pro docílení harmonické rytmizace plochy. Ta kontrastuje s jemnou duchovností krajiny. Lyricky klidnou, svým vnitřním laděním však temně znepokojivou, snovou krajinou, v níž jako přeludy z mlhy probleskují nezřetelné postavy, Kobliha přímo zpředmětnil atmosféru Hlaváčkova textu a zachytil „tu vzácnou a tajemnou náladu, zakletou ve dvě slova: pozdě k ránu“.

● Jan Bouček