Ruská dívka

V menším temperovém obrazu ze začátku třicátých let navazuje Grigorjev na svůj starší cyklus Raseja, na němž začal pracovat před emigrací z Ruska a pokračoval v něm ve dvacátých letech ve francouzském exilu. Grigorjev, jeden z nejúspěšnějších a nejosobitějších umělců ruské diaspory meziválečného období, dospěl ještě před odchodem do zahraničí na podzim roku 1919 k výraznému stylu založenému na expresivní groteskní stylizaci a rozvíjel jej v průběhu celé své další tvůrčí dráhy. Během své návštěvy Československa, kam přijel v souvislosti s účastí na výstavě skupiny Skythové v pražském Francouzském institutu a kde byl zastoupen také tímto obrazem, vytvořil i dnes nezvěstný portrét prezidenta Masaryka. Do Karáskovy galerie se Ruská dívka dostala díky ruské historičce umění a folkloristce Naděždě Melnikové-Papouškové, žijící od roku 1919 v Československu, jíž Grigorjev během své návštěvy Prahy obraz věnoval. Autorova monografická výstava v Mánesu v roce 1926 i jeho účast na výstavě Skythů o šest let později vzbudily pozornost výtvarné kritiky a například J. R. Marek v roce 1932 v Národních listech napsal, že „Grigorjev objevil sobě i světu tvář Ruska. Ne čechovovsky oblomovskou, nýbrž zemitě mystickou tvář, jak ji modeloval Dostojevský nebo Blok.

● Jakub Hauser