Prolog (ilustrace k básni Sigismunda Boušky ze sbírky Pietas)

První polovina 90. let 19. století znamenala pro Františka Bílka (1872–1941) kritické období předznamenané odmítnutím jeho díla českou uměleckou veřejností. Bílek, který se ocitá na periferii výtvarného dění, je v polovině 90. let osloven představiteli české Katolické moderny, skupinou katolických intelektuálů, jejichž cílem je propojit tradiční křesťanské hodnoty s moderní uměleckou tvorbou. Bílek se tak dostává do okruhu autorů časopisu Nový život, nejdůležitější názorové platformy Katolické moderny, díky kterým se postupně vymaňuje ze své nedobrovolné izolace. Pro okruh Nového života pracuje na ilustracích k textům O. Březiny, Julia Zeyera, K. Dostála-Lutinova, J. Demla, nebo S. Boušky. Na žádost posledně jmenovaného připravil doprovodné kresby k druhému vydání básnické sbírky Pietas. Z nedatovaného Bílkova dopisu vyplývá, že pro sbírku Pietas vytvořil čtyři ilustrace, z nichž dvě, Prolog a Země letí vesmírem, zaslal K. Dostálu-Lutinovi, redaktorovi Nového života. K otištění Bílkových děl v Bouškově sbírce nakonec nedošlo a úvodní ilustrace k Prologu vyšla pouze na stránkách tohoto časopisu (Nový život, číslo 4, 1897, strana 95). Ještě téhož roku se však ve spolupráci Bílka a Katolické moderny objevily trhliny. Přestože se zájem o Bílkovu tvorbu v rámci hnutí rychle šířil, podporován zprvu Bouškou i Dostálem-Lutinovem, neortodoxní a provokativní věroučné názory uveřejněné v jeho textech Confiteor a Za pravdou společně s vědomím vlastního prorockého poslání směřovaly k nevyhnutelnému názorové kontroverzi. Bílkovo vystoupení na sjezdu spolupracovníků Nového života, kde se ve své přednášce o ideálu křesťanského umělce nechtěně ztotožnil s gnózí, výrazně poznamenalo jeho vztah s Bouškou. Přesto nebyla Bílkova spolupráce s hnutím, především díky přízni a autoritě Dostála-Lutinova, nikdy zcela zpřetrhána a Bílek byl dále přijímán jako velký umělec.

● Jan Bouček