Polednice

Polednice Aléna Diviše (1900–1956) představuje významný přírůstek do početné sbírky ilustrací klíčových děl české literatury 19. století. Záměr ilustrovat sbírku balad Karla Jaromíra Erbena pojal Diviš už během svého nedobrovolného pobytu v marockém internačním táboře v roce 1940. Především se mu jednalo o výtvarný doprovod k baladě Svatební košile, pro kterou vytvořil na osm desítek výjevů ilustrujících popořadě jednotlivé verše Erbenova textu. Svou práci na Svatebních košilích dokončil Diviš až po svém návratu do Československa v roce 1950, kdy také padlo rozhodnutí vydat výběr čtrnácti ilustrací spolu s textem Erbenovy balady knižně. Represe a houstnoucí atmosféra po únorovém puči 1948 poznamenala nejen Divišův osud v totalitním Československu, ale i jeho práci na Erbenově Kytici. Zatímco balada Svatební košile stačila i přes odpor vyšších míst vyjít tiskem, naděje, že by Diviš mohl publikovat další své ilustrace Erbenových balad (Vodník, Vrba, Polednice), vzaly za své. Zákaz byl pro Diviše o to trpčí, že oficiální odsouzení jeho díla podepsala řada bývalých spolužáků a blízkých přátel z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Jejich odmítnutí znamenalo pro Diviše i ukončení práce na Kytici, ke které se už nikdy nevrátil. Oproti početnému souboru ilustrací k Svatebním košilím i nedokončenému výtvarnému doprovodu k baladám Vrba a Vodník jsou u Polednice známé pouze tři ilustrace. Temperová verze z PNP vznikla na Erbenův verš: „A hle, tu kdos u světnice dvéře zhleka odmyká.“ Zachycuje shrbenou ženskou postavu s holí v pootevřených dveřích. V její tváři připodobněné lidské lebce září dvě bílá bělma očí. Podobně jako u ostatních ilustrací Erbenovy Kytice se i zde Diviš vyrovnává s motivem, který se stal jedním z jeho životních výtvarných témat: setkání života se smrtí.

● Jan Bouček